Kdysi dávno jsem na půdě u mého dědečka v jednom výtisku starých novin narazil na článek o partě kluků, kteří si říkali Pomalé kulky. Bylo to moc zajímavé uskupení. Žádní načančaní hošánci z časopisu, ale obyčejní chlapci, jaké můžeme potkat každý den. Byli obyčejní, ale jejich zážitky byly neuvěřitelné. V článku toho moc nebylo, chtěl jsem se o těchto hrdinech dozvědět více. Začal jsem po tajemném uskupení pátrat. Hledal jsem všude. V knihovnách, v archivech, ve starých novinách, v kronikách i v popelnicích. Hledal jsem a hledal. Zpočátku jsem byl jen zvědavý co to bylo za podivuhodný spolek. Ale jak jsem získával další a další informace, byl jsem pátráním zcela pohlcen. Ta tajemná skupina prožívala prožívala velké dobrodružství a já jsem chtěl zjistit každičký detail toho co dělali. Prohledával jsem kontejner za kontejnerem.
"Mazej od toho kontejneru. Já jsem Déma a všechny komiksy jsou mé," upozornil mě sympatický mladík s holí v ruce. Byl jsem zaskočen. Pátral jsem tak usilovně, že jsem si muže ani nevšiml. Zdálo se mi, že se zjevil jako duch. Pozorně jsem si ho prohlédl. Zle se na mě mračil a bylo vidět, že svá slova myslí vážně. Naštěstí se mi ho podařilo přesvědčit, že mi nejde o komiksy, ale o Pomalé kulky.
"Nějaké psaní o Pomalých kulkách sem viděl v téhle popelnici," řekl smířlivě a ukázal na příslušný objekt. A skutečně, když jsem popelnici prohledal, našel jsem popis jednoho jejich dobrodružství. Mladíkovi jsem poděkoval a nabídl jsem mu, že by mohl pátrat se mnou. Kupodivu souhlasil. Nyní jsme na pátrání dva. Napadlo nás, že bychom o našem pátrání průběžně informovat i ostatní, které by to zajímalo. Proto jsme založili tento blog. Zde budeme přinášet naše poznatky, které jsme o Pomalých kulkách získali. Dozvíte se například Jak kalily Pomalé kulky.
doctor H
Žádné komentáře:
Okomentovat