Nejhorší pro něho však bylo to, že již si nemohl dovolit kávu. Bez kávy se z něho stala pouhá troska. Trpěl abstinenčními příznaky. Často blouznil a křičel, že chce svůj oblíbený mok. Byl v tom stavu velice nebezpečný. Museli ho zavřít, aby někoho nezabil. Tak špatně na tom byl. Nakonec upadl do kómatu.
Před jeho vnitřním zrakem běžely různé výjevy. Většinou nesmyslné, šílené a fantaskní. Jeden fiktivní výjev za druhým. Náhle uviděl zvířátka, která produkovala kávová zrna. To ho okamžitě probralo. Blouznění bylo pryč, jako mávnutím kouzelného proutku. Konečně nalezl řešení jeho problému. Vytvoří si zvířátko, které mu bude poskytovat jeho drogu - kávu.
Za normálních okolností, by bylo nepředstavitelně chtít stvořit takového tvora, ale Widrig měl rovnici všeho, které popisovala celý vesmír od strun až po kupy galaxií a to včetně všech možných variací. Stačilo jen vzít rovnici a nalézt správné řešení. Jenže Johan byl bez kávy a jeho mozek bez elixíru odmítal pracovat. Musel proto vyvinout nadlidské úsilí, aby rovnici vyřešil. Nakonec se mu to podařilo.
Jakmile měl řešení, vloupal se do biologické laboratoře. Zde během víkendu stvořil tvora jeho snů. Pojmenoval ho Kávík. Těžko říct jak Kávík vypadal. Bylo to něco mezi plyšákem, králíkem a vydrou. Kávík byl býložravec. Živil se trávou a větvičkami stromů. Když to všechno strávil, vypadly z něho kávová zrna nejvyšší možné kvality. Widrig měl Kávíků několik. Každý z nich produkoval kávu jiné, přesto však naprosto dokonalé, chuti. Johan si Kávíky vycvičil. Sami nanosili kávová zrna do mlýnku a kávu umleli. Jemu jen stačilo odměřit přesnou dávku a zalít vroucí vodou. Jeho mysl pravidelně dopovaná kávou začala znovu pracovat na sto čtrnáct procent.
Žádné komentáře:
Okomentovat