Otázky, samé otázky! (Otázky, samé otázky...pokračování 0)

Posilněni nedávným tajemným cárem komiksu, který jsem si (Doktor) doslova utrhl od prdele jsme s Doktorem H vyrazili do potemnělého sálu Státní vědecké knihovny v nejmenovaném hlavním městě piva. K dispozici jsme měli 8500,- Kč na úplatky, dále škrabošky a v nejzazším případě několik dobrých pepřáků. Rozhodli jsme se získat originály toho podivného komiksu, neb jen z nich, podobně jako kupříkladu z romanticky autobiografického románu Bible, jest možno dopíditi se tu nejužší pravdu. Jakékoli kopírování ničí i ty nejjemnější podrobnosti. A to jsme nechtěli. Problémy nastaly již s vrátným u chodu. Dobře míněná rada o zaraženém důchodu a z toho plynoucí následná "malá" srdeční příhoda se ukázala jako dobrý tip. Stejně tak šatnářka, která skončila s mokrým hadrem v ústech. To byly celkem lehké překážky. Ty těžší měly teprve nastat. Nebáli jsme se jich. Oříškem bylo zneškodnění knihovnické ostrahy, čítající celkem tři ozbrojené strážné. Pomocí tajné Doktorovy vysílačky jsme spustili na bezpečnostním kanále snůšku nadávek a pomluv mířících právě k oněm třem strážným. Nic jsme neponechali náhodě a před akcí jsme si o nich sehnali všechny dostupné informace. Netrvalo dlouho a přímo v sále se strhla divoká přestřelka. Využili jsme nastalého zmatku a pronikli celkem snadno do prvního spodního patra, kde se nacházel archiv. Ano archiv. Z našich minulých návštěv v této instituci, že v regálech s běžnými knihami prakticky nic není. A už vůbec ne něco tak šíleného, jako kus nalezeného komiksu. Těch několik studentů, kteří bádali o nesmyslech jsme zavřeli na veřejné záchodky. Pak už nám nic nebránilo v cestě k tajemným dokumentům. Archiv je rozsáhlý a není jednoduché se v něm orientovat. Zvláště pro ty, kteří o něm nic nevědí. Překvapilo nás, že stojan se složkami s písmenem F se nacházel až na samém konci velice spoře osvětlené chodby. Byl tam jakýsi výklenek a v něm....ano, v něm seděla nehybná postava. Byla oblečena do roztrhané, větrem a časem otrhané skautské uniformy. Kdysi byla jistě zelená, ale zde, v tomto podivném světle působila mysticky šedě. Zprvu jsme nebyli schopni slova, ale pak jsem se dotknul její pravé paže. Reakce nás přímo vyděsila. Hlava postavy se náhle narovnala, ozval se kovový lomoz a tu již jsme slyšeli skřípavý hlas. "Věděl jsem, že se tu někdo objeví, někdo, kdo bude pást po tajemství Stínadel, po tajemství Rychlých šípů." Nato se postava odmlčela, my naopak dýchali vzrušením jako dva natlakované sentinely. "A proč tu tak sedíš, jako nějaký jantar," nevydržel napětí Doktor a magnetem udeřil postavu do hlavy. Ozvala se temná rána a postava se neočekávaně postavila. Cosi nesrozumitelného zablekotala a pak pravila jasným hlasem. "Jsem FoRoboGlar. Čeho si žádáš, můj veliteli?" "Funguje to, věděl jsem to," řval Doktor jako na mši a políbil magnet. Neboť jako první rozpoznal, že ta postava je vlastně umělý člověk, robot. "Co bychom si přáli? Vždyť je to jasné....pověz nám o těch klucích. Řekni nám kdo byli a proč jsou tak podobni Pomalým kulkám? Nebýt mé velké potřeby, nikdy by jsme se o nich nedozvěděli. Jak je to možné, že v tom nejmenovaném městě žily vedle sebe dvě party, které o sobě vůbec nic nevěděly? To nám pověz, kovový šmejde!" FoRoboGlar se pomalu posadil na své letité místečko a potichu se rozpovídal. "To není pravda...oni se vzájemně neznali a vůbec, to vzájemně není vůbec přesné. Oni se...." A v ten moment se ocelová ústa zavřela naposledy. Zřejmě došla energie. "Co se oni? řval nepříčetně Doktor a magnetem bušil do jeho železného těla. "Řekni nám to, řekni, ty jeden skautskej zmetku, to není férové...!" Ale postava se již nepohnula. Bylo jasné, že nám nyní už nic nepoví. "Musíme sem ještě jednou" pravil jsem a po chvíli hledání v koutě nalezl opuštěný kanálový poklop. "Příště to budeme mít jednodušší," řekl jsem prorocky a s Doktorovou pomocí jsme FoRoboGlara zastavili starými knihami. Musíme se sem vrátit co nejdříve...a to stůj co stůj!