Oslava uvěznění

Poté co byl Izold uvězněn, doufal Velký Volt, že bude mít od navždy rebelů klid. Chování Voltů mu v tom dávalo za pravdu. Nepokoje byly zažehnány. Provokatéři zmizeli z ulic, neboť dostali strach, že je postihne stejný osud jako Izolda. Sténadlům vládl klid a pohoda. Zmizely i drobné potyčky, které byly dříve na denním pořádku.

Po úspěšně provedené akci vážnost Milionářů ještě více vzrostla. Velký Volt jim byl vděčný a výhody, kterých užívali se zvětšovaly. Například mohli své baterky dobíjet zdarma, což při takových napětích znamenalo obrovskou úsporu, neboť standardně se za nabití každého Voltu z všeobecné Voltské sítě účtoval jeden halíř.

Na stý den od uvěznění rebela uspořádal Velký Volt velkou oslavu. Největší za posledních deset let. Všechny ulice a uličky byly vyzdobeny žárovkami, zářivkami, halogenkami, sodíkovkami a ledkami. Jen v hřbitovní uličce byly z nostalgie a tradice klasické svíčky. Voltové, kteří se chtěli Velkému Voltu co nejvíce zavděčit, ozdobili své příbytky obloukovými lampami. Neboť bylo veřejným tajemstvím, že Velký Volt je obrovským obdivovatelem Křižíka. Malá skupinka Napěťovců dokonce zprovoznila původní Křižíkovo tramvaj. Velký Volt jim za to udělil nejvyšší vyznamenání - řád Dynama prvního stupně.

Čas zahájení oslavy se neúprosně blížil. Všechny záložní zdroje byly v pohotovosti řádně nafázovány na hlavní síť. Na Van de Graaffově náměstí se shromáždili Voltové z celých Sténadel. Na sloupu Uzemnění byly obrovské hodiny a pomalu odpočítávaly zbývající čas. Konečně nastal ten správný okamžik. Sto dní od polapení Izolda na setinu sekundy přesně.

Velký Volt zatáhl páku a všechna světla se rozsvítila. Doposud temná Sténadla zářila světlem. Bylo to světlo jasné a oslepující. Sténadla zářila více než slunce, které závistivě zalezlo za mraky, aby schovalo svou hanbu. Ostrý paprsek světla letěl přes celý vesmír. Díky tak ostrému světlu došlo k mnoha haváriím na ufonských dálnicích. Mimozemšťané byli velice naštváni. Neměli rádi, když si na ně někdo posvítil. Mnohem raději kuli své pikle tajně a potmě. Hrozilo, že dojde k válce mezi pozemšťany a emzáky. Naštěstí pro naši planetu, Sténadelská elektrárna i záložní zdroje nevydržely tak obrovskou spotřebu. Došlo k totálnímu výpadku proudu. Mnoho vedení bylo zničeno a přepáleno. Trvalo celý měsíc, než byla elektřina ve Sténadlech znovu zprovozněna.

Velký Volt byl spokojen. Oslava dopadla nad jeho očekávání. Vešel do dějin. Zazářil jako nikdo jiný. O jeho slavnosti se bude povídat stovky let.

Izold a milionáři

Izold si žil po svém. O potrhlé Volty se nestaral. Občas jim provedl nějakou taškařici a vysmál se jejich baterkám. To bylo vše. Pak se vrátil ke svým věcem a všichni Voltové mu mohli být ukradeni. Ostatně ani hnutí odporu ho moc nezajímalo. Zavánělo to politikou a to se mu nelíbilo. Od politiky je lepší držet se dál. Proto se nelze divit, že mu unikla zpráva o pokoření hranice jednoho milionu Voltů. Vědět to, určitě by zpozorněl. Jeho izolace byla schopna odolat napětí něco kolem milionu Voltů. To mělo být dostatečné. Ostatně v době, kdy to vynalézal a testoval, ti nejlepší sotva pokořili sto tisíc Voltů. Takže zde byla dostatečná rezerva. Izold předpokládal, že mu ochrana vydrží nějaký ten pátek. V duchu si říkal, že se asi tak za půl roku k otázce dostatečné izolace znovu vrátí. Pokud v té době Voltové přiblíží mezní hranici, zapracuje na posílení izolace. Kdyby tušil, co ho čeká, jistě by se otázce ochrany před napětím začal věnovat mnohem dříve.

Mezitím Velký Volt k sobě Volty, kteří pokořili milionovou hranici. Začal si je hýčkat a předcházet. Udělil jim silná privilegia. Dokonce kvůli nim nechal po Sténadlech natáhnout nové bezzákluzové vodiče s nízkým koeficientem tření. Tyto páteřní linky byli určené jen pro milionáře a několik vysoce postavených Voltů. To u ostatních pochopitelně vzbudilo obrovskou závist, ale i novou vlnu vývoje baterií, neboť každý se chtěl dostat mezi vyvolenou smetánku.

Velký volt však nedal elitní skupině výhody jen tak zadarmo. Požadoval za to polapení rebelantského Izolda. Tou dobou už skupinka milionářů čítala devět členů. Všichni na podmínku Velkého Volta přistoupily. Byla to nabídka, která se neodmítá. Ke elitní skupině se postupně přidávali další Voltové, kteří pokořili milionovou hranici. Milionáři podplatili několik pátračů, aby jim našli Izolda. Pátrači měli přehled o celých Sténadlech. Jakmile se Izold objevil na ulici, letěla spěšná zpráva k milionářům. Ti se okamžitě vydali za rebelem. Našli ho na náměstí Proraženého dielektrika.

Izold se právě posmíval několika nízkonapěťovým Voltům. Ani si nevšiml, že je pomalu obkličován. Když to zjistil, bylo již pozdě. I kdyby to věděl, stejně by neutekl. Byl si jist svou izolací. Naopak se těšil, že si znovu užije švandy. Nechal se chytit a čekal s čím útočníci přijdou. Již si připravoval svůj děsivý smích. Kdyby věděl, že se jedná o Milionáře, nebyl by tak klidný. Útočníci Izolda spoutali a začali propojovat své baterie. Dávali při tom dobrý pozor, aby nedošlo k uzemnění. Když bylo vše připraveno, přiložili elektrody k jeho tělu. Ještě než se elektrody skutečně dotkly těla, projel vzduchem obrovský výboj. Jen to zapraskalo. Izold čekal vlnu šimrání, ale to se přepočítal. Více než dvanáct milionů Voltů se zakouslo do jeho těla. Bylo to velice bolestivé. Izold se zmítal bolestí a ztratil vědomí. Milionáři ho popadli a odnesli do tajného sklepního vězení. Pro Sténadla přestal Izold existovat. Velký Volt se radoval. Zbavil se drzého rebela. Jeho sláva bude věčná.

1 000 000 Voltů

Voltové byli přímo posedlí honbou za co nejvyšším napětí, které se jim podařilo dostat do malé baterie, kterou nosili na klopě kabátu. Zpočátku to byly jen desítky Voltů. Ale netrvalo dlouho do v bateriích typu AAAA extréme dokázali šikovní vynálezci dostat stovky Voltů. O pár měsíců později již to byly tisíce Voltů. Vývoj šel dál, ale bylo to čím dál obtížnější. Koumáci začali narážet na fyzikální omezení. Přesto se dostali na desetitisíce Voltů. Dál to nešlo. Nebyl problém jen v baterii, ale i v tom, jak taková obrovská napětí měřit. Ale nakonec se podařilo vyvinout voltmetr, který změřil jakékoliv napětí, bez omezení. Bylo však otázkou zda jim tento měřák bude vůbec platný. Pokoří hranici sto tisíc Voltů? Dlouho to vypadalo, že ne.
Voltové však byli houževnatí chlapíci a nechtěli se smířit s porážkou. Na speciální kovadlině zploštili atomy a silným lisem je nalisovali do baterčičky. Tak pokořili hranici, kterou bylo sto tisíc Voltů. Opět se vývoj na chvíli zastavil. Pak přišel koukmák Ruby Handlich. Ten vypočítal, že aby se dostal na napětí vyšší než půl miliónu Voltů musí obětovat atomová jádra, která jen překáží a zabírají místo. Chtěl udělat baterii jen z elektronů, ale silné odpudivé síly stejných nábojů mu v tom bránily. Tak znovu usedl ke stolu a začal počítat. Vyšlo mu, že stačí přidat stejný počet pozitronů a odpudivá síly se vyruší. Vzal elektrony a pozitrony. Nasypal je do přípravku a začal lisovat. Obrovský záblesk osvítil celá Sténadla, přesněji řečeno osvítil téměř celou planetu a půlku naší galaxie. Ruby zmizel. Ne jen to. Zmizel i dům a pár dalších v okolí. V místě, kde před chvílí byl lis byl obrovský kráter přes padesát kilometrů hluboký. Byl to nejhlubší “vrt” co se kdy člověku podařil. Na místo se sjeli geologové, paleontologové, mineralogové a další vědci. Měli práce na několik desítek let. Zatímco vědci jásali, Voltové byli smutní. Bylo jasné, že hranice miliónu Voltů je nedostižná.

Přesto se našli tací, kterým to nedalo spát a dál přemýšleli, jak bájnou hranici pokořit. Byl to Filip Krčmář, kterého napadlo použít virtuální elektrony. Díky speciálního postupu, jenž využíval principů kvantové fyziky dokázal baterii napěchovat virtuálními elektrony až po okraj. Pak jen zbývalo baterii přeměřit. Speciální Voltská komise připojila Voltmetr. Chvíle napětí. Nikdo nedýchal. Pak se na displeji objevil výsledek. 1 000 279 Voltů. Dlouho odolávající meta byla překonána. Ten den se ve Sténadlech divoce slavilo. Oslava trvala několik dní. Sténadla započala novou napěťovou éru. V té době ještě nikdo netušil, že výsadu mít v baterce milión Voltů bude mít jen pár vyvolených. Jednak ti, kteří dokázali napodobit složitý technologický postup a jednak ti, kteří si to mohli finančně dovolit. Vznik kasty miliónářů odstartoval proces proměny Voltské společnosti. Nic od té doby již nebylo jako dřív.