Doktorův úžasný objev (Otázky, samé otázky...pokračování -1)

Minulý týden kdosi zaklepal na okno naší ložnice. Podivil jsem se, neb byla téměř půlnoc. Opatrně jsem otevřel a tam stál....sám Doktor H. Než jsem se ho stihl zeptat co dělá v tenhle nekřesťanský čas právě u nás, spustil sám : "Démo, učinil jsem úžasný objev! Po vykonání velké potřeby jsem se chystal na její závěrečnou část a tu jsem popatřil ve své ruce jakýsi starý útržek komiksu. Zřejmě sem tyto noviny dala moje žena. Musíme šetřit, nemáme peníze, ale nestěžujeme si. Karbanátky z kopřiv nebo teplá voda smíchaná se zemí a mouchami není špatná, zvykl jsem si." Neříkal jsem nic, i my se topíme v bídě. Před dvěma dny jsme dojedli lýkovou židli, kterou jsme pečlivě rozvařili a došlo i na poslední sousedovu slepici. I s peřím. Už se ani neozýval, jen tupě zíral, jak se jeho kdysi veliké stádečko postupně tenčí. Umělec musí trpět, jinak netvoří. Doktor z kapsy rychle vytáhl onen kus papíru a popošel se mnou na světlo. "Podívej, je to o nějaké partě, kteří si říkají Rychlé ší...a dál to nemám. Tady je to utržené, právě v tom lomu. Asi jsem si toho nevšiml včas. Vypadá to, že jsou něco jako naše Pomalé kulky, ale nějak normálnější. A ani nevíme, jak se jmenují. Co to může být...to Rychlé ší..?" "Snad Rychlé šídla, Rychlé šístky, šípky?" snažil jsem se podat vysvětlení, ale tak jako tak, byli jsme úplně vedle. Tehdy jsme ještě nevěděli to, co víme dnes. To se ví, že nás to pořádně rozparádilo, na spánek nebylo ani pomyšlení. A cár komiksu byl bohužel přetržen tak nešťastně, že jsme ani nemohli zjistit jména těch podivných chlapců. Třeba Jarka Me.... (dál to také bylo nečitelné) mohl být klidně Jarka Mechový, Melmatěj či Meduna...a stejné to bylo u těch dalších. Kdo byl třeba Rych.....? Rychlovazač? Rychtář? Rychetský? A podobně jsme tápali u Jindry Ho... Že by to byl Jindra Holohlavý, Honivý, nebo dokonce Horník? Byli jsme zoufalí, ale věděli jsme, že tomuhle tajemství musíme přijít na kloub ať se děje, co se děje. Chtěli jsme vědět co nejvíce o partě, která, dle onoho papíru, vyrůstala v téže době jako naše Pomalé kulky. Dokonce i čtvrť, kde prožívali svá dobrodružství se jmenovala podobně - Stínadla místo našich Sténadel! Jak to, že je dnes nikdo nezná? To byla tak bezvýznamná parta kluků, že po nich zůstal jen jediný kousek utrženého papíru? Otázkou zůstal i autor... Bylo tam dole sice napsáno, že je to jakýsi Jaroslav Fo....(Fonda? Fousek?), ale to bylo vše, okraj cáru dále nic neprozradil. Rozhodli jsme se, že se vypravíme do Státní vědecké knihovny a vypátráme více. A to se také stalo. Ještě teď skoro nedýchám vzrušením co jsme se dozvěděli. Je toho tolik, že jsme se rozhodli, že to pečlivě zpracujeme, aby i vy jste měli ucelený pohled na celou tuto zvláštní záležitost. Buďte tedy s námi a těšte se na senzační odhalení! Vaši žhaví historici Doktor H a Déma.

Voltové a energie

Voltská posedlost napětím přinášela četné problémy. Například bylo nutné stále zdokonalovat izolaci. Dalším problémem byly vzácné kovy, potřebné k výrobě stále dokonalejších baterií. Sténadelské zásoby byly v celku rychle vydrancovány. Velké zásoby vzácných zemin byly v Údolí slunce, ale těžba byla přerušena válkou s Tichou stranou, která si na údolí též dělala nárok. Po válce bylo údolí naprosto zdevastováno a navíc zamořeno pronikavou radiací. Těžba nepřicházela v úvahu. Zbýval jen dovoz z ostatních čtvrtí a posléze z celého světa.
Největším problémem však byla elektrická energie sama o sobě. Voltové totiž měli obrovskou spotřebu. Zpočátku, když měli v bateriích jen desítky Voltů, stačila na dobíjení veřejná elektrická síť. Síť zde zavedlo město, ale dospělí občané Sténadel ji nepoužívali. Neměli elektřinu rádi. Brzy však nároky na dobíjení Voltských vysokonapěťových baterií přesáhly kapacitu elektrárny, původně dimenzované na spotřebu Tokia či New Yorku. Jednoho dne byla spotřeba tak veliká, že elektrárna doslova vyhořela. Transformátory se roztavily a generátor se zadřel. Celé město bylo bez proudu. 

Lidé byli naštvaní na malé chlapce ze Sténadel. Ti se však o ostatní obyvatele města vůbec nezajímali. Trestné komando rozlícených občanů bylo zpacifikováno několika silnými výboji z baterek. Nespokojenci vzali do zaječích a nikdy se již ve Sténadlech neukázali.

Sténadelští chlapci se v klidu mohli věnovat problému s energií. Hned se pustili do díla. Začali stavět nové generátory. Vsadili na decentralizaci. Místo jedné velké elektrárny, měli spoustu malých či větších generátorů. Vynálezci vyzkoušeli všechny možnosti. Po celých Sténadlech byly rozmístěny tisíce zdrojů energie. Byly prostě všude. Vodní elektrárny doslova obsypaly řeku Hltavu. Její tok byl líný a nikoho do té doby nenapadlo zde stavět vodní elektrárny. Voltové však vynalezli nové pomaloběžné turbíny, které dokázaly vyždímat energii ze sebepomalejšího toku.
Dále zde byly super účinné větrné elektrárny, které dokázaly využít sebe menší vánek. Stačilo, aby se někdo pohnul či začal mluvit, a již se větrník točil a vyráběl elektrický proud.
Solární články Sténadelští koumáci zdokonalili tak, že dokázaly produkovat energii i za naprosté tmy. I tepelné elektrárny byly náležitě vylepšené. Byly na každém rohu a nahrazovaly klasické odpadkové koše. Stačilo do nich hodit kousek papíru či kelímek od jogurtu a hned bylo na světě pár kilowattů elektrické energie.
Ale ani to nebylo vše. Voltové se pustili i do miniaturních atomových elektráren. Dokonale zvládli jadernou fúzi. Ani nepotřebovali speciálně upravené palivo. Stačilo hodit dovnitř cokoli. Elektrárna si vhozený objekt rozložila na jednotlivé atomy. Ty si pak setřídila podle hmotnosti. Nejprve začala s těmi nejlehčími. Sloučila je v těžší prvky a pak pokračovala dál. To prováděla tak dlouho, až na konci vypadla kostka olova. Přitom bylo vyrobeno neuvěřitelné množství energie. Mnohem více, než určoval zastaralý Einsteinův vzorec.

Energie ze všech zdrojů byla předávána do páteřní elektrické sítě. Ta byla tvořena bezzákluzovými vodiči. Ty se vyráběly speciálním kováním měďzinkového vodiče. Díky originální struktuře vedly elektrický proud naprosto bez ztrát. Byly lepší než supravodiče, ale hlavně fungovaly i za vysokých teplot.
Celá síť byla doplněna energetickými sily, kde mohla vyrobená energie bez ztrát uchovávána libovolně dlouho. Celá soustava byla naprosto precizní. Ani jeden jediný Volt nepřišel nazmar.