Korupce

Celé to začalo na jedné z výprav Pomalých kulek. Hoši se celí znavení vraceli domu, když tu Mirek zaslechl slova jednoho živnostníka: “Co bych dal za to, aby nebyla korupce. Kdo má pořád zkoumat, koho podplatit, kolik mu dát. To by se z toho jeden z bláznil.”

“A kolik byste dal, kdybych Vás zbavil korupce?” ptal se dychtivě Mirek a kalkulačka v jeho hlavě běžela na plný plyn.

“No, to jsi mě zaskočil. Nevím, kolik bych dal, ale rozhodně bych na tom nešetřil,” odpověděl zaskočený živnostník. Mirek poděkoval a spolu s hochy zamířil do klubovny. Celou cestu byl nebývale zamlklý. Mirek prostě na tyto slova nemohl přestat myslet. Byl jak v jiném světě. nikomu neodpovídal. Chodil jak tělo bez duše. Tak to trvalo několik dní. Nakonec to vymyslel. Přišel na to, jak lidi zbavit nechtěného zla.

Začal obcházet lidi a začal od nich vybírat příspěvek na zrušení korupce. Lidé mu ochotně platili, neboť je už unavovalo podplácet neschopné politiky. Mirek měl seznam lidí, kteří mu zaplatili. S tímto seznamem pak obešel politiky a za přiměřenou sumu se s nimi dohodl, že od lidí na seznamu nebudou chtít za své služby úplatky. Všichni zúčasnění byli spokojeni. Lidé byli šťastní, že se jim konečně podařilo zlikvidovat úplatky. Politici byli též spokojeni, neboť částky, které dostávali od Mirka se více méně rovnali částkám, které dřív dostávali ve formě úplatků. Navíc se odstranila možnost, že je někdo nachytá při braní úplatku.

Mirek byl též spokojen, neboť z vybrané částky odebíral desátek za zprostředkování. Byla to velice slušná sumička, kterou tajně ukládal na konto ve Švýcarsku. Měl jistotu, že do konce života již nebude muset pracovat. To však chlapcům z Pomalých kulek nikdy neprozradil. Naopak je neustále nutil k činnosti otravným příslovím, bez práce nejsou doláče.