Na první pohled byl v Sténadlech klid. Voltové spořádaně chodili po ulicích a zdravili se tradičním pozdravem “Dobrý proud”. Prostě idylka. Skutečnost se však od Potěmkinovi vesnice velice lišila. Voltové nebyli spokojeni s vynucenou vojenskou disciplínou. Chtěli se vrátit k volnějším časům jež vládly před uvězněním Izolda. Nejvíce to vřelo v Hnutí odporu. Jeho členové těžce nesli Izoldovo uvěznění. Přemýšleli jak svého vůdce osvobodit. Nebylo to vůbec jednoduché neboť Patrači a Miliónáři, kteří dohlíželi na dodržování nařízení Velkého Volta, každý sebemenší prohřešek tvrdě trestali. Několik rebelů to přesto zkusilo, ale se zlou se potázalo. Byli veřejně potupeni, a pak skončili ve vězení jako Izold.
Uvěznění Izolanti se z mlčenlivých dozorců snažili nenápadně vytáhnout, v které cele je uvězněný vůdce Izolantů. Neuspěli, neboť povýšení Voltové se s trestanci téměř nebavili. Tak museli vězni poslouchat s uchem na dveřích hovory jenž vedli dozorci mezi sebou. Nakonec se jim podařilo zjistit, kde se Izold nachází. Jeden z nich vyndal v botě schovaný miniaturní komunikátor a poslal souřadnice jejich cely a popis cesty k Izoldovi.
Na to podzemní hnutí dlouho dobu čekalo. Jakmile mělo souřadnice, spustilo Hnutí odporu akci Krtek. Všichni jeho členové se pustili do kopání. Kopalo se na mnoha místech. Hlavní tunel vedl k Izoldovi. Zde makali ti nejsilnější a nejhouževnatější kopáči. Pracovalo se ve dne v noci. Práce rychle postupovala a každý den byli o pár desítek metrů blíž ke svému uvězněnému vůdci.
Ostatní čety též nezahálely. Podkopaly hlavní transformátor, vilu Velkého Volta, sloup Uzemnění na Van de Graaffově náměstí, dobíjecí automaty a sochu prvního Volta.
Jedna četa se omylem prokopala do místního metra. Průraz se však podařilo zamaskovat dříve než si toho obyvatelé Sténadel všimli. Přesto byl vedoucí čety potrestán pěti sty Volty na holé chodidlo. Mělo to být varování pro ostatní. Akce se nesměla prozradit dřív než bude hlavní tunel dokončen. Neboť pokud by Voltové odhalili chystanou akci, Jistě by Izolda převezli na jiné, bezpečnější místo. Pak už by se k němu nedostali.
Naštěstí již k žádné nehodě nedošlo a celé dílo bylo dokončeno. Izolanti počkali na tradiční proslov Velkého Volta na Van de Graaffově náměstí.
Velký volt pronesl tradiční heslo Voltů “Ve Voltech je síla naše. Silná guma chrání nás.”. To byl signál. Akce Krtek začala. Izolanti podtrhli nosníky. Na hlavním Voltském náměstí se začal kácet památný sloup Uzemnění. Mezi shromážděnými Volty vypukl chaos. Voltové vyděšeně prchali před padajícim sloupem. Jen Velký Volt se tak zabral do svého proslovu, že si nevšiml, že se blíží nebezpečí. Naštěstí včas zasáhla jeho ochranka a odtáhla ho do bezpečí. Velký Volt soptil vztekem. Takhle mu zkazit jeho projev. To si někdo odskáče. “Já si na toho kdo to udělal posvítím,” řval naštvaně, ale nebylo to tak jednoduché. Neboť se hlavní trasformátor propadl do podzemí. Sténadelská páteřní síť byla bez proudu. Zmizeli i nejbližší dobíjecí automaty v okolí. Voltové byli odkázáni jen na své baterie. Velký Volt vydal rozkazy a šel se uklidnit do své vily, ale ta již neexistovala. Byla rozpadlá na dně hluboké jámy.
Velký Volt vzteky utrhl baterii, kterou měl na klopě svrchníku, a začal po ní dupat. To neměl dělat, neboť v jeho baterii bylo téměř milión Voltů. Byť měl kvalitní boty s keraplastovou podrážkou, přesto dostal pořádnou ránu a skácel se k zemi. Jeho poskoci ho odvezli do nemocnice.
Celá Sténadla ovládal chaos a zmatek. Mezitím Izolanti prorazili stěny cel a osvobodili Izolda a zbytek svých kolegů. Poté proražené stěny dali zpět do pořádku. Udělali to velice kvalitně. Ani sebevětší odborník nedokázal zjistit, že byly stěny porušeny. Tunely, které sloužily pro akci Krtek byly zasypány a zabetonovány. Tudy se k ním Voltové jistě nedostanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat