Podprahová reklama

Probírat se starými písemnostmi je nudná a otravná práce. Musíme prohlédnout stovky či tisíce dokumentů, než nalezneme nějaké, alespoň částečné, informace týkajících se Pomalých kulek. Ale občas to stojí za to. Objevujeme věci které bychom od Pomalých kulek nikdy nečekali. Tak jako onehdy.

Probíral jsem se dokumenty týkající se reklamy a jejích způsobů. Bylo mi jasné, že to je zbytečná práce. Neboť jsme již věděli jsme, že Pomalé kulky neměly reklamu rádi. Tedy slušně řečeno. Ve skutečnosti ji bytostně nesnášeli. Naučili se jí vyhýbat a nevnímat. Mohli stát přímo před reklamním bilboardem a stejně neměli tušení co se na něm nachází. Jejich vytrénovaný mozek to dokonale vytěsnil. Neviděli neslyšeli. Blokování reklamy měli zautomatizované, jako například vybírání poštovní schránky. Ten kdo byl na řadě otočil klíčem, zavřel oči a otevřel schránku. Rukou sáhl dovnitř a vše co našel poslepu vytřídil. Chlapci byli již tak vytrénovaní, že reklamní leták poznali na letmý dotyk. Okamžitě jej roztrhali, zmuchlali a hodili do recyklačního koše. Bylo to rychlé. Vetšinou na to stačilo deset sekund. Poté otevřel dotyčný oči a prohlédl si zbylo poštu, tedy v případě, že po provedené selekci vůbec nějaká zbyla.

Proto jsem nemohl uvěřit vlastním očím, když jsem nalezl dokument, kde bylo napsáno, že vynálezcem a prvním uživatelem podprahové reklamy byly Pomalé kulky. Poprvé ji použili ve Sténadlech pro upoutávku na v té době neznámou jídelnu Ambrosia. Proč dělali reklamu právě jídelně zatím nevíme. Celou akci provedly Pomalé kulky během hluboké temné noci, chvíli před svítáním. Obešli celou čtvrť a pod každý práh strčili svůj reklamní leták.

Ráno šli rozespalí Voltové do školy. Jakmile stoupli na práh, leták se k nim přilepil. Lepidlo fungovalo dokonale. Ať dělali co dělali, nepodařilo se jim leták odlepit. Takže měli leták neustále při sobě. Kdykoliv pohlédli na nohy či když si chtěli zavázat tkaničky, měli leták přímo před očima. Reklamní slogan se jim postupně zaryl do mozku. Na některé hochy to zapůsobilo tak silně, že se z toho zbláznili. Ostatní, byť sebevíc odolávali, dříve nebo později navštívili zmíněnou jídelnu. Pokud si zde koupili jídlo a pochválili ho, byl jim leták, za pomoci speciálního ředidla, sundán.

Díky ojedinělé reklamní akci se do té doby neznámá jídelna Ambrosie stala, takřka přes noc, světoznámou. Všude se o nové reklamě a jídelně hovořilo a psalo. Proto sem začali jezdit cizinci z celého světa.

Reklama jako taková byla zakázána ženevskou konvencí pro svou nehumánnost. Jen tak se zabránilo dalším obětem. I tak číslo 158 386 obětí hovoří za své.