Felix Tláskač byl věčný smolař. Nikdy se mu nic nepovedlo. Chtěl být vynálezcem, jenže byl tak nešikovný, že žádný jeho vynález nefungoval. popravdě řečeno, jeho vynálezy fungovaly, ale zcela jinak než původně zamýšlel. Kupříkladu jeho vyhřívané křeslo určené pro eskymáky probíjelo a zabíjelo. Stalo se z něho legendární elektrické křeslo, které se používalo k popravám odsouzených vězňů. Místo aby se radoval z úspěchu, byl zarmoucen. Tohle nebylo co chtěl. Jeho vynález měl lidem pomáhat a ne je zabíjet. Přestože měl Felix podobných neúspěchů celou řadu, stále se nehodlal vzdát. Stále chtěl vymyslet vynález který by lidem pomáhal.
Napadl ho elektrický hrnec, který by sám vařil. Říkal si, že na tom se snad nedá nic zkazit. Pustil se do díla. Konečně byl hotov. Nandal do hrnce potraviny. Zapojil přístroj do zásuvky a spustil jej. Chvíli se nic nedělo. Pak se jídlo začalo vařit.
“Povedlo se,” jásal. Měl skutečně proč. Jeho vynález fungoval. Hrnec opravdu uměl vařit jídlo. Šel se pochlubit do hospody, ale bylo to podivné. Hospoda byla úplně jiná. I lidé, které cestou potkal, byli jiní. Felix si dodal odvahy a vešel dovnitř. Poručil si pivo. Naštěstí chutnalo tak jak ho znal. Poručil si další a další. Zapředl hovor s muži u vedlejšího stolu. Zpočátku nechápal o čem to mluví. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Dostal se nějakých padesát let do budoucnosti. Do roku 2018. Nějaký čas zde strávil. Sledoval různá zpravodajství a snažil se pochopit co se stalo. Došlo mu, že to musel způsobit jeho hrnec. Vrátil se proto domů a hned se pustil do předělání hrnce, tak aby se vrátil zpět do své doby. Když byl spokojený, znovu jej spustil. Když dovařil jídlo, šel opět do hospody, aby si ověřil, zda je ve správném roce. Cestou našel vyhozené noviny. Zjistil, že je v roce 1989. Nebyl to sice správný rok, ale alespoň to byl posun správným směrem. Příštím vařením se již jistě dostane do své doby, nebo někam poblíž. Rozhodl se, že než se pustí do nového pokusu, dá si jedno dvě piva na kuráž. Vešel do hospody. Byla plná. Objednal si pivo a dal se do hovoru. Lidé byli nadšení z právě proběhlé revoluce. Byli plni elánu a očekávání. Felix, vědom si toho, co je v budoucnosti čeká, se snažil klidnit jejich nadšení a naděje.
“Moc se neradujte. Za třicet let se budou komunisté cpát do vlády.”
“Není možné. Za třicet led již dávno nevymřou.”
“Nevymřou. Za třicet let zde budou dít věci, kterým nebudete věřit. Tak například, zloděj bude předsedou vlády.”
“To si děláš legraci,”
“Nedělám. A presidentem bude ruský agent.”
“Nemožné. Jak by se mohl stát presidentem?”
“Normálně. Lidé si ho sami zvolili.”
“Kecy.”
“Žádný kecy. to je pravda. A předchozí president byl zloděj. Dokonce ho natočili přímo při krádeži a pouštěli to v televizi.”
“To ale musel okamžitě odstoupit.”
“Neodstoupil, dělal jako by se nic nedělo,” vysvětloval Felix, ale lidé již neměli náladu na jeho zprávy z budoucnosti. Pustili se do něj hlava nehlava.
“Přestaň si vymýšlet a říkat takové nesmysli,” volali na něj a hnali ho z hospody. Felix byl rád, že zachránil život. Jen co přišel domů, zapnul hrnec, aby se dostal do správné doby. Z hrnce však vylétl obrovský výboj a zabil ho.
Žádné komentáře:
Okomentovat