Johan Widrig a základní otázka

Johan Widrig a jeho klony se stále hádali, kdo je na světě nejchytřejší. Johan chtěl klony překonat, a tak pil čím dál více kávy, která zvyšovala jeho již tak dost vysokou inteligenci. Aby se jich zbavil, musel klony přechytračit. Naklonovaní Widrigové se však nechtěli nechat zahanbit a též začali pít speciální samovarnou kávu. Jenže se ukázalo, že na ně nemá dobrý vliv. Ba přímo naopak. Johanův syntetický roztok, který nazýval kávou, klony doslova rozleptával. Během několik dní bylo po nich. Vědci, kteří se později ke “kávě” dostali a dělali s ní pokusy, zjistili, že je chemikálie přesně naladěna na Widrigovo tělo. Na ostatní živé bytosti měla jeho “kávička” devastující vliv. Nikdo nedokázal namíchat obdobný nápoj, který by zvyšoval mozkovou aktivitu a přitom neničil tělo.

Zatím co se o to neúspěšně snažili, Johan dál popíjel svůj dryák a byl chytřejší a chytřejší. Jeho úžasnou mysl přestaly uspokojovat běžné otázky a začal se proto věnovat nevyřešeným otázkám fyziky. Ale ani to mu dlouho nevydrželo. Začalo ho to nudit. Potřeboval něco většího. Něco co by se rovnalo jeho galaktickému intelektu. Neboť jen on mohl vyřešit základní otázku vesmíru, života a vůbec. Trochu ho zklamalo, když se dozvěděl, že odpověď na tuto základní otázku již existuje. Vzápětí se však zaradoval, když se dozvěděl, že nikdo neví, jak tato otázka zní.

Konečně výzva, která je hodná jeho galaktického intelektu. Lokl si kávičky a pustil se do problému. Nebylo to však vůbec jednoduché. Musel vypít několik desítek litrů chemického stimulátoru mozku, než na to přišel. Otázka zněla, kolik dimenzí je potřeba k popisu vesmíru, života a vůbec. Když to již věděl, nebyl pro něho problém sestavit správnou rovnici, která vše popisovala. Rovnici, díky níž bylo možné popsat úplně všechno. Od kvantového chování subatomárních částic, přes biologii, psychoanalýzu až k popisu obrovských galaktických struktur. Vše od Velkého třesku po Velký krach. Rovnice dokázala popsat úplně vše na co si člověk dokázal pomyslet. Například, kolik bude stát mléko za deset let, kolik je potřeba mravenců k postavení pyramidy, jak se pohybovat nadsvětelnou rychlostí nebo proč jsou lidé hloupí. Prostě naprosto všechno. Dlouhodobé hledání obecné teorie všeho byla konečně korunováno úspěchem.

Rovnice měla jen jednu nevýhodu. Její řešení bylo šíleně složité. Jenom základní řešení dimenzoru trvalo největším počítačům několik let. Pak několik dalších let řešily vlastní výpočet. Což bylo velice nepraktické. Proto se celé lidstvo obracelo na Johana, zda by nevymyslel počítač, který byl schopen řešit danou rovnici v reálném čase. Widrigovi se však do toho vůbec nechtělo. Přišel by tak o svoji výjimečnost. Zavřel se proto doma a předstíral nemoc.