Když se Johan vzpamatoval z “únosu” došlo mu, že by se mohlo něco takového stát ve skutečnosti. Jeho mozek byl nedocenitelná vzácnost a je jistě jen otázka času, kdy se zločinci pokusí ho zmocnit. Dostal strach. Proto rozhodl učinit bezpečnostní opatření. Začal radikálně. Koupil si rozsáhlý pozemek a na jeho hranicích nechal vykopat hluboký příkop, který nechal napustit vodou. Pozemek tak začal připomínat ostrov. Celé to nechal obehnat vysokou zdí o proti které byla Velká čínská zeď jen směšná zídka vhodná tak akorát na ohrazení chovu králíků. Za zdí, na ploše zhruba odpovídající New Yorku, se nacházely “obytné” budovy, které si však v ničem nezadaly s nejlepšími vojenskými pevnostmi. Každá budova byla schopna odolat jadernému výbuchu.
Johan se pochopitelně nespokojil jen s pasivní ochranou svého pozemku. Ostrov byl prošpikován senzory, detektory a radary. Na každé budově a i uvnitř bylo nespočet kamer, které neustále monitorovaly pohyb pozvaných návštěvníků. Pokud některý z hostů vyšel z budovy, hned se k němu připojilo několik dronů, které hlídaly každý jeho pohyb. Všechny osoby, pochopitelně mimo Widriga, byly po celou dobu pobytu na ostrově náležitě monitorovány. Pokud se návštěvník sebeméně provinil, například uštěpačnou poznámkou, byl okamžitě vyhoštěn.
Nad ostrovem byla umístěna geostacionární družice, která dohlížela na ostrov a široké okolí. Data ze všech sledovacích přístrojů putovala do centrálního počítače, který vše online vyhodnocoval. Pokud vyhodnotil, že by mohlo dojít k narušení bezpečnosti, mohl proti vetřelci vyslat obrněné vozidlo, které mělo narušiteli vysvětlit, že jeho přítomnost není vítána. Pokud to nestačilo a agresor pokračoval v pohybu. Byly zde ještě tanky, stíhačky, bombardéry a rakety.
Díky tomuto velice složitému a komplexnímu systému zabezpečení, získal Johan znovu ztracený klid. Opět mohl nerušeně relaxovat, popijet kávičku či se zaobírat složitými otázkami života, vesmíru a všeho vůbec. A jak si tak vegetil, uvědomil si, že odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec není 42. Důležitý je totiž úhel pohledu. Ano, pokud se na základní otázku koukáme z příma, tak je to 42, ale to prakticky nikdo nedělá. Většinou na základní otázku nahlížíme trochu ze strany a v tom případě je nutné použít funkci cosinus. Jelikož Widrig znal dokonale lidskou psychologii, bylo mu hned jasné, že lidé nejvíce nahlížejí na základní otázku pod úhlem 60 stupňů. Tudíž nejpravděpodobnější odpovědí na základní otázku života, vesmíru a vůbec je 21.
Žádné komentáře:
Okomentovat