Voltové

Minule jsme se zmínili o tajemném sdružení zvaném Voltové. Dnes bychom vám o Voltech chtěli povědět něco více. Jak již víte, znakem příslušnosti ke klubu byla baterie připevněná na svrchníku. Většina z Voltů měla v klopě tužkové baterie typu AA. Někteří lépe situovaní nebo na módu dbající hoši měli mikrotužkové články. Jen ti nejbohatší měli nově vyvinuté nanočlánky typu AAAA extréme .Vyjímečně se dalo narazit i na hochy s monočlánky. Špalci, jak je ostatní hanlivě nazývali, byli členy odpadlického hnutí Mono. Jejich heslem bylo “S monočlánky na věčné časy a nikdy jinak”. Velice ostře se přeli s ostatními Veteránskými skupinami, mezi které patřili zejména Buřtové, kteří bojovali za monočlánky typu D a Plocháči, což byli obdivovatelé plochých baterii.

Na poslední na Velké Voltské konferenci byly monočlánky a ostatní historické baterie zakázány. Povoleny byli jen články velikosti tužkové baterie a menší. Kdo byl přistižen s baterií nesplňující daná kritéria dostal trestný mínus Volt. Za 12 mínusových Voltů hrozilo vyloučení z Voltského uskupení.

V tužkových článcích jež chlapci nosili nebylo napětí obvyklých 1,5 Voltů, ale napětí mnohem větší. Často v nich byly stovky, ba i tisíce Voltů. Velikost napětí byla důležitá, neboť zdejší chlapci své souboje neřešili tradičním způsobem. Zde se nebojovalo na pěsti či řeckořímský zápas.

K soubojům mezi dvěma Volty docházelo tak, že se změřilo napětí v u obou protivníků. Proto pod baterkou byly vždy vyvedeny dvě normalizované svorky, na které připojovali cejchovaný Voltmetr. Ten, který měl větší napětí, vyhrál. Pokud nebyl na blízku Volt zvaný usměrňovač, který krotil divoké Volty a svým Voltmetrem určoval vítěze souboje, často se soupeřící Voltové připojovali přímo na svorky. Napětí proti napětí. Kdo měl větší napětí, ten vyhrál. Pokud byl rozdíl napětí velký, bývala prohra velmi bolestivá.

Obdobně bojovaly i celé skupiny. Tak docházelo k poněkud bizarním situacím, to když si někteří Voltové, ze strachu, aby souboj neprohráli, tahali za sebou na ojích obrovské svářecí triodyny a podobné zařízení. Způsob připojení rozděloval chlapce rozdělovalo na dva hlavní tábory. Na Napěťovce a Proudníky. Pochopitelně zde bylo i několik odpadlických menšin. Například Mikrovoltové a Monovoltové. Další významnější skupinkou byli Střídači, kteří prosazovali místo stejnosměrného proudu proud střídavý. Jejich heslo bylo „Mělo by se střídat,“ čímž dvojsmyslně upozorňovali na svůj požadavek volby nového Velkého Volta. Tyto frakce však neměli na dění ve Sténadlech žádný znatelný vliv.

Napěťovci prosazovali důležitost napětí, a tak při soubojích propojovali své monočlánky do sérií, zatímco Proudníci upřednostňovali proud, a tudíž i zapojení paralelní. Aby nedocházelo k nekompatibilitě, tak vždy Velký Volt určoval, jakým způsobem se budou po jeho období provádět souboje. Stávalo se, že napětí v síti klesalo a tak se někdy bojovalo i pomocí automobilových baterií.

Velikost napětí nebyla důležitá jen pro souboje, ale určovala i postavení ve Voltské hierarchii. Čím větší napětí, dím vyšší a důležitější post daná volt zastával. Muselo se jednat o mimořádnou osobnost, aby se na vyšší post dostal Volt s malým napětím v baterii. V celé Volské historii se to stalo jen několikrát.

Nad baterkou se většinou nacházela žlutá dioda. Někteří měli LED žárovičky, zatímco jiní holdovali Xenonům. Byli i tací kteří místo žárovičky měli miniaturní zářivky případně halogenky. Tak jako u baterek tak i zde se jednalo o mnohem komplikovanější zařízení, než by se na první pohled zdálo. Taková zdánlivě obyčejná žárovička dokázala porazit i prvotřídní laser. Voltové si na své odpůrce dokázali pěkně posvítit.