Tryskonožka

Tryskonožka získal své pojmenování díky svému otci, jenž byl všem známý pod přezdívkou Tryskoručka. Jeho ruce byly opravdu tak hbité, že nejeden z oloupených občanů si ani nepovšiml, že jeho peněženka se přesunula z kapsy do rukou jeho synka. Ten jí popadl a pelášil pryč. Od té doby mu nikdo neřekl jinak, než Tryskonožka.

Jednou hoch při divokém úprku spadl ze schodů a zlomil si nohu tak nešťastně, že mu musela být amputována. Dostal sice krásnou protézu, ale na běhání musel zapomenout. Otec se na něho sice za jeho nešikovnost velice zlobil, ale nakonec byl nucen mu odpustit, neboť si brzy uvědomil, že bez pomocníka se v jeho oboru podnikat nedá. Nechal mu proto vyrobit malý elektrický vozík na míru, na kterém pak oba společně operovali po celém městě.

Nakonec se ukázalo, že synkovo zranění obchodu pomohlo, neboť díky motorizaci mohli obhospodařit mnohem větší rajón. Jejich přepady byly tak rychlé a nečekané, že se místy zdálo, jako by byli na několika místech současně.

Zatím co z otce se nyní stal Babinský II, pokusy o změnu přezdívky jeho synka na Rychlovozík se neujaly. Tryskonožka zůstal Tryskonožkou i nadále. Ostatně motorizované řádění povedené dvojice netrvalo dlouho.

Po vyloupení zlatnictví opět prchali na svém vozíku. Gumy jen kvílely. Zatáčky brali smykem. Policie se horko těžko držela za nimi. Byla to šílená honička. Už se zdálo, že policii uniknou, když jim praskla pneumatika. Policie uprchlíky dostihla. Otec byl zatčen. Tryskonožka pohotově tvrdil, že to ho pána nezná. Že mu do vozíku spadl náhodou, při divoké honičce. Policie mu uvěřila a nechala ho jít i s napěchovaným ruksakem, o kterém tvrdil, že tam má věci do školy. Ale vozík policisté zabavili, a tak musel Tryskonožka do smrti belhat po své titanové protéze. Přezdívka Tryskonožka tak dostala nový ironický podtext.