Bylo to něco jiné ho co nenáviděl. Mirek nenáviděl strach svých kamarádů, členů Pomalých kulek. Mnohokrát hochům vysvětloval, že strach je nesmyslný, že je jen připravuje o peníze. Chlapci mu to vždy odkývali, ale strach měli pořád. Měli například strach sáhnout kolemjdoucímu do kapsy, měli strach sebrat psovi kost z tlamy, měli strach z ožebračení žebráka, atd.
Dlužín se proti tomu pokoušel bojovat, proto hochy proti strachu trénoval. Myslel si, že když chlapci prožijí nebezpečnou situaci, tak již se jí příště nebudou bát. A tak je nutil vytahovat mince z ohně, boxovat s profesionálním boxerem, pokousat psa, procházet minovým polem, skákat šipku do bazénu bez vody, prodírat se trnitým houštím a mnoho dalších nebezpečných věcí. Na chlapce to však nemělo žádný vliv. Jejich strach se nezmenšil, ba přímo naopak. Třásli se strachy již když je Mirek oslovil, ani jim nestačil říct, co mají udělat. O to byl Dlužín vzteklejší a o to horší úkoly jim vymýšlel.
Až to jednou konečně vzdal. Pochopil, že chlapce vůči strachu neotuží. “Dobrá,” řekl sám sobě, “mají strach, tak ať. Ale kdyby to na sobě alespoň nedávali znát. Takhle vypadáme jako parta strašpytlů. A někteří, zejména Tryskonožka a Červiváček se tím ještě vytahují. Minule se ve škole vytahovali, jak velký měli strach, když měli skočit do vařícího oleje. Tak to ne, to nestrpím. Já jim dám vytahovat se strachem. Uvidí ty přísné tresty, jestli ještě něco takového zjistím. Chlapečkové budou mít strach mít strach. To je ono,” zajásal Mirek. “Potlačím strach strachem.” A jak řekl, tak udělal. Začal přísně trestat jakýkoliv, byť sebemenší, projev strachu. Zabralo to. Od té doby, nikdo z Pomalých kulek nepřiznal, že má strach. Všichni se tvářili jako největší hrdinové, i když měli mokro v kalhotách.
Žádné komentáře:
Okomentovat