Otázky, samé otázky...pokračování 9

“Poté co byl vyřešen problém s možným vyzrazením tajemství Pomalými kulkami, soustředila se armáda na robota. Speciální skupina analyzovala data získaná zmizelým týmem. Díky reverznímu inženýringu a spousty úsilí se nakonec podařilo robota zreplikovat. Myšleno samozřejmě fyzicky. Softwarově to byla bída. Vědci měli příliš málo informací o robotově chování. Měli sice i popis od jakéhosi Možnera, což byl externí pracovník, který měl robotovo programování dekódovat. Jeho zápisky však byly velice nesrozumitelné. Důležité informace chyběly. Zřejmě úmyslně. Armádní psycholog, který měl posoudit věrohodnost získaných poznámek prohlásil, že byl Možner sice na sto procent psychopat, ale zapsané informace lze považovat za důvěryhodné. A tak příslušní programátoři odladili podle Možnerovo poznámek základní verzi robotova chování. Přes toto softwarové omezení zde byl robot od běžného člověka nerozeznatelný, který poslouchal zadané úkoly. Což byl obrovský úspěch. Díky tomu mohl výzkum pokračovat. Trvalo to několik desítek let, ale stálo to zato.
Původní prototyp byl zdokonalen v mnoha směrech. Podle dochovaných záznamů byl překonán i robot, kterého stvořil neznámý vynálezce a kterého zkoumal původní tým vědců. Robot, který všechno to snažení inspiroval a který pak znenadání zmizel. Postup tvorby umělého člověka byl plně zautomatizován. Nyní výroba ČloRoboVěka trvá jen několik hodin. Je však velice drahá. Jen armáda si může něco takového dovolit. A dokonce i ta musí šetřit, takže po světě běhá jen několik desítek JeRoboDinců. Na více není dostatek financí. Je zde však pochopitelně záložní fond pro případnou kritickou situaci.

Systém je schopen vyrobit KoRoboPii jakéhokoliv individua na planetě Zemi. Je potřeba jen získat nepatrný vzorek DNA daného jedince. K tomu například stačí aby se ARoboGent dotkl daného jedince jenž má být napodoben. Získaná DNA je okamžitě odeslána do centrály. Zde je, v případě potřeby, DNA dekódována a vyroben příslušný JeRoboDinec.
Stejně tak to funguje i v případě, pokud by byl nějaký ŠpiRoboOn poškozen či dokonce zničen. Jakmile se o tom centrála dozví nebo poškozený robot vyšle nouzový signál, je automaticky vytvořená jeho kopie a nový VyRoboZvědač je poslán znovu do akce. Pochopitelně se to neomezuje jen na zničené roboty. Stejně tak mohou být nahrazeni i ještě živí tajní agenti. Tak tomu bylo například u Foglara. Poté co se stal spisovatelem a rezignoval na práci tajného agenta, byla vytvořena jeho NaRoboPodobenina. Bylo to na počest jeho skvěle vykonané práce. Díky přeměně na FoRoboGlara se stal v podstatě nesmrtelným. FoRoboGlar zdědil po svém lidském předchůdci všechny záznamy a dochované myšlenky. Byl odeslán hlídkovat do místní knihovny. Zde měl kontrolovat, jestli někdo neshání tajné informace z archivu.
Každý JeRoboDinec má v sobě zakódován program na uchování tajemství. Pokud je tajemství ohroženo, má za úkol učinit jakékoliv kroky k jeho zachování. A to včetně zabití člověka, který se tajemství dozvěděl.”
“Aha,” skočil jsem robotovi do řeči. “Tím se vše vysvětluje. Jak se Doktor dotkl FoRoboGlara byla sejmuta jeho DNA a poslána do centrály. Také jistě stačil vyslat nějaký signál, že byl napaden. Takže hned začali vyrábět jeho další kopii. Jen nechápu, kde ses tu, ty jeden ZmeRoboTku, vzal? Proč vyslali tebe a ne nějakého jiného BaRoboStarda?”
“Proč vyslali právě jeho je jasné,” vysvětlil mi Doktor. “Měl mě zabít, a pak nahradit. Potom by nenápadně získal tvou DNA. A pak by tě také zabil. Oba by nás nahradili KoRoboPie.”
“Ano, bylo to přesně tak, jak říkáte,” potvrdil vyslýchaný robot. “Měl jsem vás zabít a nahradit. Nikdo se nesmí dozvědět o existenci LiRoboDí.”
“A jak jsi nás vysledoval?” otázal jsem se.
“To je jednoduché. Sami jste mě k sobě dovedli. Ve vámi ukradeném harddisku je skrytý GPS lokátor. Tem mě k vám zavedl. Kromě toho je disk napuštěný speciálním přípravkem. Ten kdo se ho dotkne, ten dostane záchvat šílenství. Proto jsem překvapen, když vidím, že jste se dokázali dostat k obsahu disku. Můžete mi to vysvětlit?” pravil DoRoboKtor s opravdovým zájmem.
“Do toho ti nic není, ty jeden MiRoboZero,” odvětil jsem nekompromisně. Co je mu po mé emoční necitlivosti.
“Hele, tady něco nesedí. Sám jsi tvrdil, že je to všechno přísně tajné, tak proč nám to vlastně celé říkáš?” otázal se najednou Doktor. “Neměl jsi se raději sám zničit?”
“To má více příčin,” zachroptěl robot. Z kostry mu začal opadávat rez. Mlel již opravdu z posledního. “Jednak jste mi při napadení poškodil auto-destrukční systém a jednak jste mě donutil vypovědět tento příběh. Navíc jste již oba v podstatě mrtví. Touhle dobou je již jistě na cestě sem komando, které vás má zlikvidovat. Vyslal jsem totiž příslušný signál, hned jak jste mě napadl.”