Johan si spokojeně žil na svém ostrově a dost se nudil. Rozhodl se proto, že si na svém pozemku vytvoří něco zábavného. Jenže co by to mělo být? Chtěl si dát kávičku a nastartovat svůj supermozek aby to vymyslel, ale nemusel, neboť shodou náhod mu v té chvíli přišlo zábavné video s koťátkem.
“Ano, to je ono. Zvířátka jsou zábavná. Postavím si vlastní zoo,” jásal. Začal přemýšlet jaké tvory bude ve svém zvěřinci mít. Rozhodně nestál o nic obyčejného. Chtěl mít něco, co nikdo nemá. První ho napadli dinosauři, ale vzápětí to zavrhl. Nebylo to tím, že by si nevěřil, že je dokázal stvořit. Naopak měl z obavy, že se to může podařit i někomu jinému. Věděl, že na oživení dinosaurů pracuje několik vědeckých týmů po celém světě. Pokud by se to někomu z nich povedlo, přišel by o originalitu, měl by jen to co ostatní. To on nechtěl. Johan chtěl něco skutku jedinečného. Přemýšlel proto dál. Brzy na to přišel. Vytvoří si křížence různých živočichů. Díky tomu bude mít tvory, které tato planeta ještě neviděla. Něco skutečně jedinečného a nevídaného.
Hned se pustil do práce. Nechal si dovybavit svou laboratoř a sám se pustil do studia biologie. Pro člověka s jeho obrovským intelektem to byla hračka. Vytvořil teoretický model jak křížit různé, byť zcela nepodobné druhy. Pak jen zbývalo teorii ověřit. Pro začátek se rozhodl začít s něčím jednoduchým. Vzal želvičku a papouška, odebral jim genetické vzorky a zamířil do laboratoře. Zde svým novým postupem zkombinoval jejich geny. Přístroj byl plně automatický, a tak si mohl Johan zajít na drink a pak si odpočinout po namáhavé práci. Po několika hodinách se vrátil do laboratoře. Nedočkavě otevřel poklop.
Povedlo se. Z přístroje vylezla roztomilá želvička s křídly a ptačí hlavou. Widrig jí chytil dříve než mu stačila uletět. Odnesl ji do připravené voliéry a vrátil se zpět do laboratoře. Posílen prvním úspěchem se pustil do tvorby dalších originálních zvířátek. Jeho zoo se začala rychle rozrůstat. Nejprve zrealizoval to co dosud bylo jen lidovou tvořivostí, ale díky Johanovi se to stalo skutkem. A tak světlo světa spatřil kočkopes, prasopes a prasoorel. Pak jeho fantazie stvořila medvědožížalu, tygrohrocha, slonomyš, krtkožirafu, lemurokrokodýla, pásovcoklokana, chobotnicomloka, klokanomedvěda a mnohé další. Brzy byla jeho originální zoo plná.
Jeho fenomenální úspěchy v genetice přilákaly občany, kteří chtěli ukrást originální živočichy, a pak se obohatit při jejich prodeji. Widrigův bezpečnostní systém však fungoval dokonale. Dopadení zločinci putovali do klecí a později posloužili Johanovi k dalším pokusům. Ale ani to lupiče neodradilo. Jeden z vetřelců si vzal potápěčskou výstroj a ponořil se do vodního příkopu. Podařilo se mu najít technický kanál a tím se dostal až k laboratoři. Naštěstí při otevírání dveří spustil alarm a zločinec byl dopaden. Přesto to Widriga hrozně naštvalo. Úplně soptil.
“To se nesmí opakovat. Do mého vodního příkopu již nikdo nevstoupí,” vykřikoval a odebral se do své laboratoře, aby stvořil nejdravější rybu na světě. Povedlo se. Světlo světa spatřil kapr bengálský, nejnebezpečnější tvor světa. Jednalo se o křížence kapra, žraloka, mečouna, piraně, geparda a tygra bengálského. Nic krvelačnějšího ve vesmíru neexistuje.
Několik exemplářů bylo umístěno do vodního příkopu. Zde se kapříci rychle rozmnožili. Brzy jich byl plný příkop. Na březích byly umístěny výstražné cedule, aby do vody nikdo nevstupoval. Přesto se našlo pár koumáků, kteří si mysleli, že je to jen falešný nápis a zvíře zde uvedené neexistuje. Brzy se přesvědčili o opaku. Jen co ponořili své tělo do vody, začala se k nim řítit obrovskou rychlostí velká vlna. Než se stačili otočit, byl kapr bengálský u nich. Pak se jen ozval výkřik a voda se zbarvila do ruda. Z nebožáka nezbyla ani kostička.
Jednou přišla velká povodeň. Do vodního příkopu se nahrnulo obrovské množství vody. Widrig s tím pochopitelně počítal, a tak se přebytečná voda dostala do odvodňovacího kanálu. Na tom by nebylo nic zvláštního. Mělo to však jeden zádrhel. Spolu s přebytečnou vodu se do kanálu dostaly i oplodněné jikry. Ty se pak kanálem dostaly do nedaleké říčky. A odtud pak do řek a nakonec až do moře. Za nedlouho se malí kapříci vylíhli. Pak další generace a další. S každou generací ovládali kapři větší a větší prostor. Až na konec ovládli celou vodní říši. Řeky, moře a oceány byly člověku navždy zapovězeny.
Žádné komentáře:
Okomentovat