Otázky, samé otázky! (Otázky, samé otázky...pokračování 0)

Posilněni nedávným tajemným cárem komiksu, který jsem si (Doktor) doslova utrhl od prdele jsme s Doktorem H vyrazili do potemnělého sálu Státní vědecké knihovny v nejmenovaném hlavním městě piva. K dispozici jsme měli 8500,- Kč na úplatky, dále škrabošky a v nejzazším případě několik dobrých pepřáků. Rozhodli jsme se získat originály toho podivného komiksu, neb jen z nich, podobně jako kupříkladu z romanticky autobiografického románu Bible, jest možno dopíditi se tu nejužší pravdu. Jakékoli kopírování ničí i ty nejjemnější podrobnosti. A to jsme nechtěli. Problémy nastaly již s vrátným u chodu. Dobře míněná rada o zaraženém důchodu a z toho plynoucí následná "malá" srdeční příhoda se ukázala jako dobrý tip. Stejně tak šatnářka, která skončila s mokrým hadrem v ústech. To byly celkem lehké překážky. Ty těžší měly teprve nastat. Nebáli jsme se jich. Oříškem bylo zneškodnění knihovnické ostrahy, čítající celkem tři ozbrojené strážné. Pomocí tajné Doktorovy vysílačky jsme spustili na bezpečnostním kanále snůšku nadávek a pomluv mířících právě k oněm třem strážným. Nic jsme neponechali náhodě a před akcí jsme si o nich sehnali všechny dostupné informace. Netrvalo dlouho a přímo v sále se strhla divoká přestřelka. Využili jsme nastalého zmatku a pronikli celkem snadno do prvního spodního patra, kde se nacházel archiv. Ano archiv. Z našich minulých návštěv v této instituci, že v regálech s běžnými knihami prakticky nic není. A už vůbec ne něco tak šíleného, jako kus nalezeného komiksu. Těch několik studentů, kteří bádali o nesmyslech jsme zavřeli na veřejné záchodky. Pak už nám nic nebránilo v cestě k tajemným dokumentům. Archiv je rozsáhlý a není jednoduché se v něm orientovat. Zvláště pro ty, kteří o něm nic nevědí. Překvapilo nás, že stojan se složkami s písmenem F se nacházel až na samém konci velice spoře osvětlené chodby. Byl tam jakýsi výklenek a v něm....ano, v něm seděla nehybná postava. Byla oblečena do roztrhané, větrem a časem otrhané skautské uniformy. Kdysi byla jistě zelená, ale zde, v tomto podivném světle působila mysticky šedě. Zprvu jsme nebyli schopni slova, ale pak jsem se dotknul její pravé paže. Reakce nás přímo vyděsila. Hlava postavy se náhle narovnala, ozval se kovový lomoz a tu již jsme slyšeli skřípavý hlas. "Věděl jsem, že se tu někdo objeví, někdo, kdo bude pást po tajemství Stínadel, po tajemství Rychlých šípů." Nato se postava odmlčela, my naopak dýchali vzrušením jako dva natlakované sentinely. "A proč tu tak sedíš, jako nějaký jantar," nevydržel napětí Doktor a magnetem udeřil postavu do hlavy. Ozvala se temná rána a postava se neočekávaně postavila. Cosi nesrozumitelného zablekotala a pak pravila jasným hlasem. "Jsem FoRoboGlar. Čeho si žádáš, můj veliteli?" "Funguje to, věděl jsem to," řval Doktor jako na mši a políbil magnet. Neboť jako první rozpoznal, že ta postava je vlastně umělý člověk, robot. "Co bychom si přáli? Vždyť je to jasné....pověz nám o těch klucích. Řekni nám kdo byli a proč jsou tak podobni Pomalým kulkám? Nebýt mé velké potřeby, nikdy by jsme se o nich nedozvěděli. Jak je to možné, že v tom nejmenovaném městě žily vedle sebe dvě party, které o sobě vůbec nic nevěděly? To nám pověz, kovový šmejde!" FoRoboGlar se pomalu posadil na své letité místečko a potichu se rozpovídal. "To není pravda...oni se vzájemně neznali a vůbec, to vzájemně není vůbec přesné. Oni se...." A v ten moment se ocelová ústa zavřela naposledy. Zřejmě došla energie. "Co se oni? řval nepříčetně Doktor a magnetem bušil do jeho železného těla. "Řekni nám to, řekni, ty jeden skautskej zmetku, to není férové...!" Ale postava se již nepohnula. Bylo jasné, že nám nyní už nic nepoví. "Musíme sem ještě jednou" pravil jsem a po chvíli hledání v koutě nalezl opuštěný kanálový poklop. "Příště to budeme mít jednodušší," řekl jsem prorocky a s Doktorovou pomocí jsme FoRoboGlara zastavili starými knihami. Musíme se sem vrátit co nejdříve...a to stůj co stůj!

Johan Widrig a Kávíci

Po debaklu s UI nastaly Voltu Widrigovy těžké časy. Musel zaplatit všechny škody které napáchala UI puštěná ze řetězu. Padly na to všechny jeho úspory, nezůstal mu ani pětník. Ale ani to nestačilo. Jeho pravidelné kapesné bylo zabaveno a posíláno na úhradu škod. Navíc byl degradován na Volta nulté úrovně. V baterii nesměl mít více než 12 000 Volt, čímž byl každému pro smích.

Nejhorší pro něho však bylo to, že již si nemohl dovolit kávu. Bez kávy se z něho stala pouhá troska. Trpěl abstinenčními příznaky. Často blouznil a křičel, že chce svůj oblíbený mok. Byl v tom stavu velice nebezpečný. Museli ho zavřít, aby někoho nezabil. Tak špatně na tom byl. Nakonec upadl do kómatu.

Před jeho vnitřním zrakem běžely různé výjevy. Většinou nesmyslné, šílené a fantaskní. Jeden fiktivní výjev za druhým. Náhle uviděl zvířátka, která produkovala kávová zrna. To ho okamžitě probralo. Blouznění bylo pryč, jako mávnutím kouzelného proutku. Konečně nalezl řešení jeho problému. Vytvoří si zvířátko, které mu bude poskytovat jeho drogu - kávu.

Za normálních okolností, by bylo nepředstavitelně chtít stvořit takového tvora, ale Widrig měl rovnici všeho, které popisovala celý vesmír od strun až po kupy galaxií a to včetně všech možných variací. Stačilo jen vzít rovnici a nalézt správné řešení. Jenže Johan byl bez kávy a jeho mozek bez elixíru odmítal pracovat. Musel proto vyvinout nadlidské úsilí, aby rovnici vyřešil. Nakonec se mu to podařilo.

Jakmile měl řešení, vloupal se do biologické laboratoře. Zde během víkendu stvořil tvora jeho snů. Pojmenoval ho Kávík. Těžko říct jak Kávík vypadal. Bylo to něco mezi plyšákem, králíkem a vydrou. Kávík byl býložravec. Živil se trávou a větvičkami stromů. Když to všechno strávil, vypadly z něho kávová zrna nejvyšší možné kvality. Widrig měl Kávíků několik. Každý z nich produkoval kávu jiné, přesto však naprosto dokonalé, chuti. Johan si Kávíky vycvičil. Sami nanosili kávová zrna do mlýnku a kávu umleli. Jemu jen stačilo odměřit přesnou dávku a zalít vroucí vodou. Jeho mysl pravidelně dopovaná kávou začala znovu pracovat na sto čtrnáct procent.

Voltské frakce a hnutí

Volská organizace ve Sténadlech se dělila na množství hnutí, názorových proudů, frakcí a zájmových skupin. Abychom se v tom lépe vyznali, sepsali jsme si s Démou jejich seznam. Dalo to dost práce. Proto jsme se rozhodli podělit s vámi o výsledek naší práce.

• Hnutí Mono - její členové nosili na klopě svrchníku monočlánky typu C. Ostatní Voltové jim přezdívali Špalci. Jejich heslem bylo “S monočlánky na věčné časy a nikdy jinak”.
  
• Buřtové - velice se podobali Hnutí Mono, jen bojovali za monočlánky typu D
  
• Plocháči - obdivovatelé plochých baterii.
  
• Napěťovci - hlavní Voltské hnutí. Prosazovali důležitost napětí, proto při soubojích propojovali své baterie do sérií. Zaměřovali se jen na napětí. Nic jiného je nezajímalo.
  Při soubojích propojovali své baterie do sérií, zatímco Proudníci upřednostňovali proud a z toho vyplývající paralelní zapojení.
  
• Proudníci - druhá nejpočetnější názorová skupina. Upřednostňovali proud a z toho vyplývající paralelní zapojení baterií v případě souboje.
  
• Mikrovoltové a Monovoltové - prosazovali nízké (bezpečné) napětí v bateriích. Jednalo se však jen o málo početnou skupinu Voltů.
  
• Střídači - prosazovali místo stejnosměrného proudu proud střídavý. Jejich heslo bylo „Mělo by se střídat,“ čímž dvojsmyslně upozorňovali na svůj požadavek volby nového Velkého Volta.
  
• Impedantníci - zastánci střídavého proudu. Narozdíl od Střídačů, kterým šlo jen o střídavý proud v jakékoliv podobě, Impedantnící zdůrazňovali nutnost minimálního fázového posunu. Neměli však dobrou pověst. Označení Impedantník často sloužilo jako nadávka.
  
• Izolanti - Vyznávali co největší odpor. Odporovali vojenskému režimu Voltů. Chtěli věci dělat po svém. Neměli rádi napěťové souboje. Jejich vůdce byl Izold.
  
• Odporníci - Specifická skupina Izolantů. Uznávali jen keramické odpory.
  
• Kapacitníci - Vyžadovali vodiče s co největší elektrickou kapacitou. Ve svých oblecích měli zabudované kondenzátory, aby mohli vzdorovat ranám elektrického biče.
  
• Beznapěťovci a Bezproudníci - Snobské skupiny, které dávali na odiv své pohrdání napětím či proudem. Vetšinou se jednalo o zbabělé jedince, který stačilo pohrozit elektrickým obuškem a vzali do zaječích.
  
• Jalovci - Recesisté, kteří požadovali, aby střídavý proud měl nulový účiník. Byli všem jen pro smích. Ale jen do doby, kdy díky tajným informacím na Velkého Volta se jim podařilo prosadit jeden den v roce, kdy byl ve vodičích proud s nulovým účinkem. Tento den byl nazýván Jalovým dnem.
  
• Transformátoři - Voltské sdružení, které chtělo transformovat stávající despotický systém na systém více demokratický.
  
• Podzemníci - další podzemní hnutí podobné Izolantům. Požadovali, aby všechny vodiče byli zakopány v zemi.
  
• Uzemňovači - nadšení obdivovatelé hromosvodů. Každý z členů musel mít na sobě připevněný bleskosvod.
  
• Výkonovci - Upřednostňovali výkon. Chtěli aby místo Velkého Volta vládl Sténadlům Velký Watt.
  
• Měňavci - Sběratelé a obdivovatelé měničů napětí. Měli největší sbírku transformátorů a střídačů na světě.