Opatrně jsem ji vzal do rukou. Kniha nebyla nijak zajímavá, vazba tvrdá, ohmataná, místy potrhaná. To, co ji dělalo tak úžasnou byl emblém ve tvaru runového S vylisovaný vpravo dole do kožené obálky. Nad ním byl prostý nápis Rukověť pro cizáky. Každý kluk který vyrůstal v Plzni přece věděl velice dobře, co to lomené S znamená. Ano, byl to znak, znak Sténadel. Všichni ho dobře znali z vyprávění svých dědečků či pradědečků. Byla to vyprávění divná, podivuhodná, šílená, neuvěřitelná.
Ano, jak jistě víte, již dříve jsme zjistili, že Sténadla skutečně existovala a dokonce se do nich tajně dostala parta mladíků, která si říkala Pomalé kulky. Vše, co jsme o tom zjistili, je napsáno v knize Parta z Tiché strany, kterou se nám po docela drastických událostí podařilo vydat. Přesto vše působilo tak fantasticky, že jsme tomu nemohli zcela uvěřit. Pořád jsme si říkali, byla to skutečně pravda? Nebo jsme byli ošáleni nějakým podvrhem, který vymyslel někdo šílený na základě vyprávění, jenž vyslechl v domově důchodců?
Otázky se kupily a já tu stále stál s knihou, která jasně dokazovala, že rozhodně nešlo o žádný výmysl. Nebo šlo o dokonalý podvrh, který připravil někdo před desítkami let. Nebylo by to v Čechách poprvé. Vzpomeňme jen na Rukopisy královédvorské a zelenohorské. Zas ta proklatá nejistota.
"Polož tu věc sem na kraj stolu," přerušil mé uvažování Déma.
"Jakou věc?" nechápal jsem.
"Tu co máš v ruce."
"Ty myslíš knihu?"
"Ano, knihu."
"Aha," řekl jsem a položil jsem dotyčný předmět na stůl. Déma vzal ze skříně obrovskou lupu a téměř obřadně přistoupil ke knize.
"Než se do ní podíváme, musíme zjistit, zda není nějak zajištěná proti neoprávněnému otevření."
"Aha, to mě nenapadlo," přiznal jsem. Inu, Déma opět nezklamal. Jeho zkušenosti se znovu hodily. Ne nepodoben Sherlocku Holmesovi pečlivě zkoumal švy a kožený potah. Pokyvoval přitom hlavou a mumlal jakési zaklínadlo v haitské kreolštině. Pak začal kolem knihy tančit. Nakonec usoudil, že je to bezpečné.
Měl jsem tu čest otevřít knihu jako první. To mě trochu zarazilo. Čím jsem si to zasloužil? Vždyť to byl Déma, kdo vzácnou knihu objevil. Obvykle tak galantní nebývá. Spíš naopak. Vždy chce všechno rozbalovat první. Tentokrát však trval na tom, abych knihu otevřel já. Snažil jsem se tuto velkou poctu odmítnout, ale on byl naprosto neústupný.
"Ostatně máš už velké děti, které se o sebe dokáží postarat sami," uzavřel celou diskusi větou, která mi nedávala smysl. Co s tím mají společného mé děti? Ale nechtěl jsem se již přít. Naopak jsem chtěl využít ojedinělou situaci, než si to Déma rozmyslí.
Prudce jsem se nadechl a a ještě prudčeji jsem obrátil obálku.
Pod ní byl stejný nápis jako na titulní vazbě - Rukověť pro cizáky.
"Tušil jsem to," odtušil Déma a další list už obrátil on.
"Co jsi tušil?" ptal jsem ho ne moc chytře.
"Vidíš to p?"
"Vidím."
"Nic nevidíš, jinak by jsi viděl, že je o plné dva stupně černější než ostatní písmena."
"Dejme tomu," připustil jsem váhavě, neboť jsem žádný rozdíl neviděl. "Co z toho vyplývá?"
"No to je přece znak Roudné, nedovtipo."
"P je znak Roudné?" konstatoval jsem nechápavě.
"Víš, Doktore, můj tatínek se narodil v Plzni, ve čtvrti jménem Roudná. Jak je ti jistě známo, jedná se o starobylou čtvrť, jenž kdysi byla plná tajemných uliček, plácků, polorozpadlých domů a všudypřítomného nebezpečí od protékající řeky Berounky. Roudná leží na břehu řeky, a tak jakmile trochu více zapršelo, vylila se z břehů a zatopila mnoho domů v okolí. Snad právě proto se jejím obyvatelům začalo říkat Proudníci a čtvrti Proudná. Postupem doby se však název zkomolil na dnešní Roudnou. Můj otec si na to dobře pamatuje. Sám Karel Gott, ten zpěvák a rodák ze sousední čtvrti prý na něho při klukovských bitkách házel kameny a posměšně křičel - Proudníci, tlouštíci. Dnes jméno Proudná nikomu nic neříká. Ten název se již dávno nepoužívá. Zapomnělo se na něj," prohlásil Déma a významně se odmlčel.
Myšlenky mě vířily v hlavě jak klubko tiplic před večerní smrtí. Zajímavé informace. Tak Déma má otce. Neuvěřitelné. Až dosud o něm nemluvil. Měl jsem za to, že je poloviční sirotek. Náhle mě něco napadlo.
"Ale co když ten název Proudníci byl jen zastírací. Co když znamenal něco úplně něco jiného?" "Také mě to právě napadlo," skočil mi drze do řeči Déma. "Neříkali si podle Berounky a jejího proudu, ale podle proudu energie. Elektrické či nějaké jiné? Jisté je jedno, vlastnili a používali energii, která v té době mohla změnit celý svět. Oni ji však drželi jako veliké tajemství mezi sebou. Tak to vidíš, zdánlivě stará nudná čtvrť ... a přece plná tajemství ... které nikdo nikdy neodhalil."
"Ale je to jisté? Není to příliš velká velká spekulace?" pronesl jsem nepříliš moudře. Déma se neskutečně rychle otočil, popadl mě za klopy kabátu a zvedl do výše.
"Víš ty vůbec, na co jsme narazili? Našli jsme jejich tajnou knihu! Zednáři a jejich kejkle jsou proti tomuhle hasičským sborem v Dolní Bělé! Toto jistě přepíše dějiny. Možná jsme objevili zlatý grál naší civilizace! Dostatek energie pro všechny! Navěky"
Déma byl tak přesvědčivý, že jsem rázem zapomněl na všechny své pochyby. I mě se zmocnilo obrovské vzrušení. Museli jsme udělat padesát kliků a sto dřepů abychom se uklidnili. Konečně se nám to povedlo a mohli jsme přistoupit ke čtení další stránky.
První kapitola se jmenovala - Rady pro přežití. Pod ním byly drobnými písmeny napsány návody, jak přežít v nebezpečné čtvrti. Rady nás příliš nepřekvapily, neboť jsme na něco podobného již narazili, když jsme dávali dohromady příběh o Pomalých kulkách. Déma pomalu četl jednotlivé věty.
"Pokud uvidíš nějaký neizolovaný vodič ležet na zemi - nedotýkej se ho. Prostě se ničeho se nedotýkej a budeš v pořádku.
Je přísně zakázáno ničit zásuvky na hlavních ulicích. Ten, kdo poruší zákaz a bude přistižen, bude odsouzen na tři dny do Napěťovny. Mlč a budeš žít."
V podobném duchu to pokračovalo dále. Naše prvotní nadšení se měnilo v zoufalství. Vše bylo zamotanější, nežli jsme si původně dokázali představit. Co je to za knihu a jak se kniha dostala na plzeňskou burzu? Snad si ji kdysi jeden z posledních pravých Proudníků schoval na památku a možná se pak našla při vyklízení. To by dávalo smysl, proč za ni stánkaři stačilo pár haléřů. Patrně se do ní ani nepodíval. Jinak by se jistě dějiny ubíraly zcela jiným směrem. Když jsme chtěli obrátit další stránku, ukázalo se, že to jaksi...no, zkrátka to nebylo možné. V dalším čtení totiž bránila ne nepodstatná maličkost. Žádné další stránky tam totiž nebyly. Do knihy bylo vložené plechové pouzdro, které vyplňovalo celý zbytek knihy. Takže to vlastně nebyla kniha, ale tajná schránka s otvorem pro klíč uprostřed.
Co teď? Jak pouzdro otevřít, když nemáme klíč? Nastalo ticho. To se prodlužovalo a prodlužovalo.
"Co budeme dělat," otázal jsem se, neboť to nesnesitelné ticho již nešlo vydržet. Přímo na nás doslova řvalo.
"Co bychom dělali," odpověděl můj parťák, "vezmeme knihu a půjdeme do Proudné hledat tu správnou zástrčku."
"Zástrčku?" vykřikl jsem překvapeně.
"Ano. Podívej se pozorně. Co vidíš?" odpověděl Déma a hlavu mi násilím sklonil až nad knihu. Teprve nyní jsem zjistil, že to nebyla žádná klíčová dírka, ale podivná elektrická zásuvka. Takovou jsem ještě nikdy neviděl. Byla, stejně jako emblém na titulní straně ve tvaru pokřiveného S. Bylo jasné, že musíme odhalit co tajemná skříňka skrývá. Ale jak? Rozbít ji nemůžeme. Co když je tam skryt pekelný stroj, kyselina, poplašné či signalizační zařízení. Co když při neopatrném otevření schránka vyšle nenápadný signál. Co by se pak asi stalo? Po našem minulém dobrodružství nám bylo jasná, že stát se může naprosto cokoliv - obsazení čtvrti tajnými policejními sbory, následná evakuace některých obyvatel, záhadné transporty, občanské nepokoje, rabování, psychologický teror či útok cvičených sarančat. Ne, takhle ne. Žádné násilí. To se musí otevřít, tak jak se má. Musíme najít příslušnou zástrčku stůj co stůj.
"Příští týden si udělej volno.Vyrazíme na průzkum," pravil temně Déma, "Vezmi si tmavé kalhoty, lanko kolem pasu a baterku. Nebude to jednoduchá výprava."
Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem si stále ještě nesundal z hlavy svářečskou kuklu. Tak proto jsem se zmýlil, proto jsem nerozeznal klíčovou dírku od zásuvky.
Žádné komentáře:
Okomentovat