3. 3. 2018

Přezvěstná schopnost Paula A. Tláskače

Když Mentolka skončil své vyprávění o Bruno Tláskači. Poprosil vystrašený Jindra Houska o to, aby již nevyprávěli tak strašidelné příběhy. Nebo se bude bát jít v noci domů a budou muset s ním zůstat v klubovně až do rána.
“A o čem máme vyprávět ty chytrej? Strašidelné příběhy jsou to nejlepší co existuje,” ohradil se naštvaně Mentolka.
“Já nevím, něco pozitivního a milého,” bránil se Houska, stoupenec Květinového hnutí.
“Mě nic takového nenapadá,” odsekl naštvaně Jarek.
“Mě také ne,” přidal se Rychlonožka.
“Mě také ne,” dodal Červiváček.
“Když chceš slaďáček, tak si ho vyprávěj sám,” rozhodl Mirek, kterému se dosavadní příběhy líbily. Také chtěl Housku trochu podusit, aby mu ukázal, že kritizování je snadné, ale něco vymyslet je mnohem těžší. Předpokládal, že Jindra nebude schopen vyprávět žádný příběh. Ostatně jeho fantazie  byla skoro nulová. A jeho paměť na vyslechnuté příběhy také za moc nestála. Již se těšil, jak se bude Houska, po chvilce trapného ticha, všem omlouvat. Navíc mu to dá příště, při vhodné situaci, sežrat. Jindra byl, Mirkovou výzvou zaskočen. Chtěl utéct, ale měl strach. Chtěl plakat, ale to nemohl. Pláč byl v klubu přísně zakázán. Byl by okamžitě vyloučen z party. Pak ho však poprvé v životě políbila múza a začal vyprávět.
 
“Chcete příběh? Máte ho mít. A to příběh pěkně pozitivní, bez strašení a hrůz. Je to příběh o Paulu A. Tláskačovi. Paul byl obdařen schopností vidět do budoucnosti. Není proto divu, že byl nehorázně bohatý. Jakmile byl plnoletý vrhl se do sázení a hazardních her. Vyhrával na dostizích, v ruletě, v loterii, v kartách, v chrtích závodech a v dalších podobných výherních akcích. Pochopitelně se to rychle rozkřiklo. Žádný bookmaker již od něho nepřijal sázku, a to ani když zkusil přestrojení. Měl zakázán vstup do casin na celé planetě. Nemohl se účastnit ani nelegálních her. Paulovi to však nevadilo. Byl již tak bohatý, že nemusel do konce života hnout prstem. Navíc zde byla jedna instituce, kam mu přístup nemohli zakázat, bez toho aniž by museli překopat celý právní řád. Byla to burza. Díky své schopnosti věděl jaké akcie má koupit a kterých se rychle zbavit. Díky tomu burza nakonec zkrachovala. Z mnoha investorů se stali chudáci.
Nikdy také nebyl nemocný. Věděl dopředu, komu se má vyhnout, kdo zakašle, komu nemá podávat ruku. Také se mu nikdy nic nestalo. Procházel životem bez jediné nehody. Věděl, kterému letadlu se má vyhnout. Do kterého vlaku nenastupovat. Kdy se držet dál od silnice a které taxi nebrat.
Věděl kdy a kam jet na dovolenou. Jeho dovolené byly senzační plné zábavy a nečekaných atrakcí. Nikdy mu na dovolené nezapršelo.
Jeho život byl tak dokonalý, že se začal nudit. Z dlouhé chvíle se dal dráhu zločinu. Šlo mu to skvěle. Věděl, kdy půjdou strážci na obchůzku. Jaké heslo zadají. Kdy zavolají policii, jakou past na něho kdo vymyslí atd. Proto pro něho nebyl problém vyloupit jakoukoli banku, museum či galerii. Nestačilo mu to. Začal vykrádat i národní banky.
Stal se nejbohatším člověkem na planetě. Jeho majetek převyšoval bohatství většiny států. Státy připravené o peníze krachovaly. Krachovaly i firmy, neboť nebylo od koho si půjčit na investice. Zkrachovala (jak jsem se již zmínil) i světová burza. Svět spěl do záhuby. Jen on jediný se měl dobře. Chtěli ho zabít, ale neměli šanci. Paul dobře věděl komu se vyhnout a kam se schovat. Nakonec zemřel stářím. Celý svět se zaradoval. Vše se začalo pomalu vracet do normálu. Bylo to na poslední chvíli. Kdyby žil Paul ještě o pár měsíců déle, nikdo by nepřežil.”

Žádné komentáře:

Okomentovat