Největším problémem však byla elektrická energie sama o sobě. Voltové totiž měli obrovskou spotřebu. Zpočátku, když měli v bateriích jen desítky Voltů, stačila na dobíjení veřejná elektrická síť. Síť zde zavedlo město, ale dospělí občané Sténadel ji nepoužívali. Neměli elektřinu rádi. Brzy však nároky na dobíjení Voltských vysokonapěťových baterií přesáhly kapacitu elektrárny, původně dimenzované na spotřebu Tokia či New Yorku. Jednoho dne byla spotřeba tak veliká, že elektrárna doslova vyhořela. Transformátory se roztavily a generátor se zadřel. Celé město bylo bez proudu.
Lidé byli naštvaní na malé chlapce ze Sténadel. Ti se však o ostatní obyvatele města vůbec nezajímali. Trestné komando rozlícených občanů bylo zpacifikováno několika silnými výboji z baterek. Nespokojenci vzali do zaječích a nikdy se již ve Sténadlech neukázali.
Sténadelští chlapci se v klidu mohli věnovat problému s energií. Hned se pustili do díla. Začali stavět nové generátory. Vsadili na decentralizaci. Místo jedné velké elektrárny, měli spoustu malých či větších generátorů. Vynálezci vyzkoušeli všechny možnosti. Po celých Sténadlech byly rozmístěny tisíce zdrojů energie. Byly prostě všude. Vodní elektrárny doslova obsypaly řeku Hltavu. Její tok byl líný a nikoho do té doby nenapadlo zde stavět vodní elektrárny. Voltové však vynalezli nové pomaloběžné turbíny, které dokázaly vyždímat energii ze sebepomalejšího toku.
Dále zde byly super účinné větrné elektrárny, které dokázaly využít sebe menší vánek. Stačilo, aby se někdo pohnul či začal mluvit, a již se větrník točil a vyráběl elektrický proud.
Solární články Sténadelští koumáci zdokonalili tak, že dokázaly produkovat energii i za naprosté tmy. I tepelné elektrárny byly náležitě vylepšené. Byly na každém rohu a nahrazovaly klasické odpadkové koše. Stačilo do nich hodit kousek papíru či kelímek od jogurtu a hned bylo na světě pár kilowattů elektrické energie.
Ale ani to nebylo vše. Voltové se pustili i do miniaturních atomových elektráren. Dokonale zvládli jadernou fúzi. Ani nepotřebovali speciálně upravené palivo. Stačilo hodit dovnitř cokoli. Elektrárna si vhozený objekt rozložila na jednotlivé atomy. Ty si pak setřídila podle hmotnosti. Nejprve začala s těmi nejlehčími. Sloučila je v těžší prvky a pak pokračovala dál. To prováděla tak dlouho, až na konci vypadla kostka olova. Přitom bylo vyrobeno neuvěřitelné množství energie. Mnohem více, než určoval zastaralý Einsteinův vzorec.
Energie ze všech zdrojů byla předávána do páteřní elektrické sítě. Ta byla tvořena bezzákluzovými vodiči. Ty se vyráběly speciálním kováním měďzinkového vodiče. Díky originální struktuře vedly elektrický proud naprosto bez ztrát. Byly lepší než supravodiče, ale hlavně fungovaly i za vysokých teplot.
Celá síť byla doplněna energetickými sily, kde mohla vyrobená energie bez ztrát uchovávána libovolně dlouho. Celá soustava byla naprosto precizní. Ani jeden jediný Volt nepřišel nazmar.
Žádné komentáře:
Okomentovat